Dojmy z betaverze Insurgency: Sandstorm

Pole multiplayerových akcí pravděpodobně nikdy nebude přesycené natolik, abychom neměli možnost psát či mluvit o nějakém tom dalším, novém, a dozajista také revolučním titulu, který si získá pozornost velkého množství fanoušků na svoji stranu.

A jedním takovým by mohlo chtít být i pokračování akce Insurgency s podtitulem Sandstorm, nicméně fanoušci originálu již dávno ví, že ani tentokrát rozhodně nepůjde o masovou záležitost a hra si bude vyhledávat poměrně specifické publikum.

O jak specifické hráče má jít, to již ukázala víkendová betaverze, která byla bohatá na obsah a která rovněž ukázala, že vývojáři sebevědomě vědí, jakým směrem jít.

Rozmanitá ochutnávka

K vyzkoušení byly režimy kooperační i kompetitivní a beta byla dostatečnou ochutnávkou toho, co plná verze hry dokáže nabídnout. Zároveň bych měl dodat, že se nejednalo o mé první setkání se hrou, jelikož jsem si právě kooperaci mohl vyzkoušet na stánku Focusu už v červnu na E3.

Už napoprvé mne tvůrci zaujali především zasazením hry do fiktivního konfliktu v oblasti středního východu. Všichni však chápeme, ke kterým potyčkám moderní doby tvůrci vzhlížejí a odkud berou inspiraci. Zasazení samotné přitom může zafungovat jako ideální lákadlo již samo o sobě, neboť například válkám v Afghánistánu či v Iráku se západní týmy stále ještě spíše vyhýbají. Důvodem je jistě kontroverze způsobená čerstvostí zážitků, nicméně New World Interactive se toho nebojí a rozehrávají tak své vlastní impozantní válečné divadlo. To spočívá ve dvojici zmíněných herních režimů, jež se umí nadále dělit.

Ten základní – kooperativní – spočívá ve společném týmovém snažení lidských spoluhráčů, kteří se pouští do soubojů s umělou inteligencí. To znamená boje na rozsáhlých mapách a postupné obsazování jednotlivých oblastí. Ty je zapotřebí nejprve vybojovat a následně také ubránit. Až poté se tým spoluhráčů přesouvá k dalšímu stanovišti. Přitom platí, že kdykoli kdokoli zemře, musí počkat na dokončení aktuální fáze – tedy na výhru v rámci sektoru či na ubránění aktuálně získaného stanoviště. Vymření týmu v kterékoli části bitev pak pochopitelně neznamená nic menšího než konec všem nadějím i aktuálního kola.

Co se PvP týče, tak zde betaverze nabídla režimy Push, Firefight a Skirmish. Push spočívá v tom, že útočící tým musí obsadit tři stanoviště a následně zničit čtvrté. Obsazováním přitom získávají možnost návratu padlých spoluhráčů coby posil. Režim Firefight nabízí tři stanoviště a cílem je všechna obsadit, anebo preventivně vyhladit protivníka. Respawny jsou přitom získávány pouze při dobytí nového stanoviště. A konečně otevřený režim Skirmish nabízí klasické souboje o kontrolní body s tím, že každý tým má vlastní zásobovací vůz. Ten dovoluje zisk ve hře ovladatelných vozidel a posil, takže jeho zničení znamená značnou nevýhodu pro poškozený tým.

Takovýto výčet je nicméně poměrně známý a jsou jej i plná gameplay videa na internetu, co už ale zaujalo mě osobně bylo každopádně to, jak se hra chovala, jaký pocit ve mně dokázala vzbudit a jak celkově vypadal životně důležitý gunplay.

Předně musím již z bety i z původní E3 ukázky ocenit fakt, že Insurgency: Sandstorm maximálně odměňuje skill hráčů a schopnost týmové spolupráce. Ta spočívá mimo jiné už ve výběru vhodné třídy, kterým vévodí dvojice komandéra a takzvaného pozorovatele. Tato dvojka umí přivolat dělostřeleckou pomoc a zvrátit tak průběh nejedné bitvy.

S výběrem postavy nadále souvisí další novinka, kdy si hráči mohou celkem libovolně upravovat svoji postavu. To se týká kosmetických změn, hlasu i jejího pohlaví.

Další kustomizace probíhá už opět v realistickém duchu a jednotlivé doplňky zbraní silně upravují jejich chování, což jsem nejen poznal, ale také patřičně docenil. Hlídat jsem si tedy kupříkladu musel váhu výbavy a především zpětný ráz zbraní. A tím se dostávám k tomu, čím pro mě osobně byla tato moderní pouštní bouře zcela nejzajímavější a proč si na tento titul dám pozor i do budoucna – realismus.

Přerušené nabíjení znamená šlamastyku končící dobře mířenou nepřátelskou kulkou či uštědřeným granátem.

Zmínil jsem gunplay, a právě na tom je snaha o pravý zážitek vidět a cítit nejvíc. To znamená, že například střelba ihned po zastavení z běhu umí být kvalitní ukázkou hráčské naivity. Stejně tak umí pošetilým hráčům zasadit pomyslný políček i něco tak obyčejného, jako je systém nabíjení. Zde si lze vybrat mezi nabíjením rychlejším a rizikem toho, že dobijete nekompletní zásobník, či nabíjením sice úplným, ale zato také pomalejším. Na paměti je navrch nutné mít i to, že přerušené nabíjení znamená šlamastyku končící dobře mířenou nepřátelskou kulkou či uštědřeným granátem. Ten navíc umí postavy doslova a do písmene roztrhat, což je prvek naturalismu, který není mezi akčními tituly zrovna dvakrát rozšířený.

A takovou ránu jako z děla pochopitelně také uslyšíte, neboť komplexní válečnou atmosféru hry dokresluje i perfektní zvuková stránka, jež je jen špičkou ledovce a toho, co hra dokáže předvádět po technické stránce.

Zde za sebe osobně mohu dodat ještě to, že na webu sice lze narazit na ohlasy týkající se nepříliš vydařené optimalizace, já však Insurgency: Sandstorm hrál na už 6 let starém stroji, a to s detaily na vysoké úrovni i ve 4K rozlišení. Optimalizace je tedy za mě zvládnutá dobře a tvůrci navíc slibují ještě další zrychlení hry. Nově užitý Unreal Engine 4 je totiž pro vývojáře novinkou a kupříkladu teprve nyní se ještě chystají zakomponovat do hry dynamickou úroveň detailů.

Pochválit vedle toho rovněž musím i umělou inteligenci, která v mnohých ohledech předčila řadu lidských protivníků, kteří se umí vyznačovat skutečně extrémním umem na přešlapy toho nejbizarnějšího typu.

Příslib trvalé péče a plány s konzolemi

Vedle toho byla vidět hbitost tvůrců řešit hotfixem ty nejpalčivější potíže, servery při hře odpovídaly dílem okamžiku a nalézt hru i uprostřed noci netrvalo déle než pár vteřin.

Já jsem si tedy zážitek z bitev v pouštních oblastech zkrátka užil, mějme však na paměti, že se stále ještě jedná o betaverzi a tvůrci budou na titulu stále pracovat. V případě takovéhoto hardcore titulu se však s největší pravděpodobností nebude jednat o velké zásahy do hry, ale o optimalizaci zážitku, a to zejména na základě připomínek toho nejvěrnějšího fanouškovského jádra.

Úspěch přitom bude záležet z větší části na tom, zda bude uspokojena tato konkrétní komunita. Na verdikt nejenom těchto hráčů si však ještě počkejme, a to minimálně do 18. září, kdy hra dorazí na PC. V průběhu příštího roku by se pak měli dočkat i hráči na konzolích, zde však prozatím nic konkrétního stále nevíme.