Scars Above

Dám vám jednoduchý recept, jak si ukuchtit videohru, která se už od počátku nebude ucházet o žádná ocenění, ale přesto dokáže oslovit široký záběr hráčů a některým bude dokonce i chutnat. Takže, pište si. Základem je hratelnost podobná soulsovkám, ale snazší a se střelnými zbraněmi. K ní přidejte hrst z práce průkopníka biomechanických mutací H. R. Gigera. Osolte lekačkami, opepřete rádoby průzkumem neznámé planety a oslaďte dějem narážejícím na současné dění, ale promítněte to na vyspělou mimozemskou rasu. Voilà, podávejte za tepla. Přesně takhle vám totiž tvůrci naservírují akční 3rd person střílečku Scars Above. A na začátek je ještě potřeba si odpovědět na zásadní otázku. Je to kopie Returnalu? Hmm, jak se to vezme.

Béčkový film

Jistou podobnost spatříte u příběhu, a trochu u hrdinky. Samozřejmě to není žádné kopírování 1:1. Ale vůbec to, že jste s hlavní postavou Kate Wardovou vyplivnuti na neznámé exoplanetě s neznámou faunou i flórou, nádech Returnalu má. Pak ale začíná docela jiná hra, přestože je smyslem celého vašeho počínání zjistit, co se vlastně stalo. (Jejda, pořád Returnal…) Objevování neznáma je odjakživa hnacím motorem lidstva a má významný podíl na naší evoluci. Díky tomu jsme se od pazourků dostali až k programům, které za nás napíší diplomovou práci, a přitom to jen stěží někdo pozná. Jak daleko jsme ale ochotni zajít, abychom znali odpovědi na všechny současné i budoucí otázky? To je myšlenka, s níž si pohrává i novinka od studia Mad Head Games. Nechci nijak víc přibližovat děj, a proto použiji klasickou recenzentskou frázi, abych nespoileroval. Udržet tajemno v událostech je důležité, abyste měli nějakou motivaci dokončit celý titul, takže rozuzlení téhle záhady a náznaky si už nechám od cesty.

Neříkám ale, že by vyprávění byla pecka. Naopak, vše je trochu předvídatelné, i když se mi líbila ta paralela s naším světem, jen nemůžu upřesnit, v čem přesně spočívá, jinak bych vám všechno zkazil. Každopádně jako béčkový sci-fi film by Scars Above mohlo uspět. Samozřejmě za předpokladu, že by někdo ještě trochu vylepšil postavy, protože k hlavní hrdince jsem si nedokázal vybudovat absolutně žádný vztah i proto, že jsem o ní v podstatě nic nezjstil. Vlastně nic kromě toho, že to je vědkyně, která očividně umí zacházet se zbraněmi. Stejně tak mi ale byly ukradené osudy jiných lidí a zcela popravdě mě jen zajímalo, co se přihodilo tamní mimozemské rase.

Kvituji však, že filmečků a vytržení z hraní je tu naprosté minimum, jen měli vývojáři víc přiblížit Kate a další osudy například během průzkumu světa, což by určitě uvítali zvědavci, a zároveň pro všechny ostatní by to byla nenucená aktivita. Takhle sice bylo fajn, že většinu času jsem opravdu hrál, ale v podstatě jsem chtěl bez duše dosáhnout cíle, protože jsem se nedostal k žádnému pozadí. Přirovnal bych to k chození do práce, která vás nebaví, tak si jen uděláte potřebný počet hodin, a nazdar.

Hravé souboje

Alfou a omegou je hratelnost. Dovolím si tvrdit, že titul jen chce, abyste nic neřešili a pouze se prostříleli napříč koridory až do konce. Ale nedá vám to zadarmo, protože obtížnost je vyšší, i když to zase není takový masakr jako Nioh nebo Dark Souls. Každopádně herní mechanismy si ve velkém soulslike prvky propůjčují a přináší jejích zjednodušenou nebo, bohužel, nedotaženou variantu. Například sloupy, sloužící jako checkpointy a místa pro znovuzrození, fungují podobně jako bonfiry z Dark Souls. Když je použijete, obnoví se vám zdraví, munice a další předměty, ale zároveň se oživí i zabitá monstra. V titulech od FromSoftware to dává smysl, protože zabíjením nepřátel získáváte duše pro vylepšování vaší postavy. Ve Scars Above ale nedostáváte nic kromě munice. Nechápu tedy, proč bych měl něco zabíjet dvakrát, a proto jsem se celou dobu snažil neumřít. A navíc zde není nutný takový backtracking, protože cesta vede vždy jen přímo za nosem. Čili i když se po vyčištění chodby vrátíte druhou stranou ke sloupu, čímž odemknete „zkratku“, je to většinou jenom proto, že vás za dalšími dveřmi čeká bossfight a očekává se, že se k němu budete muset vracet opakovaně.

Zdroj: Vortex

Tím se přesunu k soubojům. K dispozici jsou čtyři typy střelných zbraní: elektrická, ohnivá, mrazicí a toxická. Barevné rozlišení vám musí být jasné už z popisku, a podle toho se taky využívají proti několika typům nestvůr, které pak na sobě mají barevné výrůstky – tedy slabiny – podle nichž poznáte, jakou puškou je zasáhnout a způsobit největší poškození. Jasná nápověda ale ještě neznamená, že máte vyhráno, protože nejdřív musíte zjistit, jak se ke slabinám dostat. To je na boji právě to nejzábavnější a platí to jak pro „menší“ potvory v koridorech, tak pro bossy. Jen bych se zdráhal říci, že utkat se právě se závěrečnými protivníky jednotlivých částí Scars Above, bylo super. Prohlásíte to asi jen pokud jste masochista, který si užívá sebetrýznění, protože jinak normální lidi čeká mnoho frustrujících chvilek. Každopádně musíte sami přijít na to, jaká taktika na bossy funguje, což si většinou vyžádá několik smrtí, ale to vás ve finále posouvá ke zdárnému cíli. A tak stejně jako u soulsovek, až se vám podaří obluďáky pokořit, budete mít úsměv na tváři a poplácáte se po ramenou

Ano, je to okoukaný přístup, ale stále účelný a ještě jej vylepšuje využívání prostředí, tedy například když prší, obludy navlhnou, a tím je proti nim efektivnější elektrická zbraň. Nebo můžete udělat díru v ledu, a jakmile se do něj nepřítel propadne, zmrzne. Tohle všechno pak přidává nutnou hravost a kreativitu, aby se ze hry nestala jen bezduchá střílečka. Funguje zde i pro subžánr typická práce se staminou, čímž je ovlivněno vyhýbání se nepřátelským útokům nebo sprintování. Musíte si také dávat pozor na munici, protože bez nabitých zbraní toho se sekáčkem, který máte po ruce, moc neuděláte. Dále jsou k dispozici různé serepetičky pro obnovu zdraví, nahození štítu, granáty a podobně, které se odemykají průchodem hrou. Tohle postupné dávkování je fajn, protože vás od začátku nezahltí sto padesát věcí, z nichž byste stejně půlku zapomněli v dalších pěti minutách. Stejně tak je to i s objevováním nových typů monster. Tím máte pocit, že se vám stále nabízí něco nového, ačkoliv se částečně jedná o podobný druh oblud jen v bledě modrém. Ale objeví se i neokoukané stvůry, to se zase nebojte.

Vědkyně bez práce

Druhým stěžejním mechanismem měl být průzkum exoplanety. Ano, ten tu sice je, a díky postupnému objevování neznámých věcí se skutečně cítíte jako na nezmapovaném území (mimochodem, žádnou mapu nemáte), ale rozhodně není dokonalý. Tuhle objevitelskou část prožíváte hlavně zpočátku, kdy si oskenujete první rostliny produkující munici, monstra a nějaké ty emzácké artefakty, ale pak už vesměs chápete, kde jste, čemu čelíte, a celé tajemné neznámo se vypaří. Ani v misích to nemá příliš účinek, protože rádoby detektivní práci vám titul přinese na zlatém podnose. Dále nemáte moc prostoru ke zkoumání. Tím, že se pohybujete v lineárně nastavených úrovních, se maximálně podíváte do krátkých odboček, kde najdete většinou kostky pro získání zkušeností a součástky pro vylepšení zbraní. A jen pro úplnost, právě v tomto se Scars Above vůbec nepodobá Returnalu, protože zde nejsou žádné generované úrovně, ale vše je předem nalinkované.

A tím se dostávám k dalším nedotaženostem. Procenta zkušeností se přelévají do bodů, které pak utratíte v jednoduchém talentovém stromě, a to kdykoliv po cestě – další důkaz, že resetovací sloupy jsou zbytečné. Vylepšování zbraní pak probíhá skrze velmi zjednodušený crafting, kdy najdete kýženou součástku, podržíte tlačítko a máte hotovo. Crafting by tak ve hře vůbec nemusel být a stačila by jen zpráva v levém dolním rohu, že odteď máte přesnější střelbu a podobně. Podobně zbytečné jsou pak i hádanky, na které v průběhu hraní narazíte, ale klidně by je za vás mohlo vyřešit dítě předškolního věku. A nakonec, samotné chození mimo hlavní trasu je nezáživné, protože najednou to vypadá, jako by celý svět kolem vymřel. Nic se neděje, a to tedy bohužel někdy i v hlavních misích, což vývojáři řeší jen občasným vybafnutí nějaké stvůry, což smysly spolehlivě probudí, ale často tenhle budíček doplníte sprškou peprných slov.

Zdroj: Vortex

Výbornou atmosféru kazí technický stav

Jelikož je Scars Above vytvořené v Unreal Enginu, tak je jasné, že vás čeká oku lahodící zážitek. Vývojáři se hodně inspirovali biomechanickým surrealistickým ztvárněním světa H. R. Gigera, takže se hlavně plahočíte nechutnými, tmavými bažinami nebo živoucími tunely, kde všechno vydává bublající, mlaskající a křupající zvuky. Tím chci říct, že atmosféru má hra výbornou, a to i díky správně vybranému hororově-futuristickému soundtracku. Narazíte ale i na prosluněná či barevná místa nebo oblasti s nádechem kubismu, kde se ale stejně nebudete cítit v bezpečí, takže tohle se autorům vážně povedlo. Dobře vypadají i monstra, ale horší je to s postavami, zejména s jejich animacemi při cutscénách. Na nich je vidět, že rozpočet studia nebyl příliš vysoký a výtky se týkají hlavně očí a artikulace úst, která působí nepřirozeně. Připomnělo mi to postavičky z animované pohádky Slepičí úlet jen s tím rozdílem, že ve Scars Above zřejmě nešlo o záměr.

Také optimalizace není příliš vyladěná. Na konzoli Xbox Series S při Full HD rozlišení jsem zejména ve filmečcích zaznamenával propady i pod třicet snímků za sekundu. Tento problém se objevoval rovněž při načítání graficky náročnějších míst. Naštěstí při soubojích se obraz nijak nezpomaloval, takže ani nebyla nutnost hledat přepínač obrazového módu, který ve hře není. Jistě, mohly by to vyřešit patche v budoucnu ale zatím se zdá, že Scars Above nejde obvyklou cestou a na konzolích drží jedno nastavení.

Nic nového, přesto docela zábavné

Na základě všeho vyřečeného tedy lze o Scars Above prohlásit, že jde o průměrný titul. Je vidět, že se vývojáři inspirovali u jiných projektů, a pak části z nich poskládali do své hry. Ve výsledku tak ničím nevybočuje z řady, ani nepřináší nic svěžího, přesto si myslím, že si zaslouží šanci alespoň díky nápaditým soubojům a skvělé atmosféře. Pokud jste tedy uvažovali o koupi, není důvod Scars Above zavrhnout, pokud ale počkáte na slevu nebo až se objeví v nějakém předplatném, můžete své rozhodnutí považovat za uváženější.